Jak je krátkosrstka návykové plemeno

Neuběhlo od pořízení naši Toffee ani půl roku a já už jsem za tu dobu stihla nabýt dojmu, že u jediné kratiperdy tedy v žádném případě nemůžeme zůstat - kdyby to bylo jenom trochu možné, nejraději bych tomu našemu lumpovi pořídila parťáka hned, ale protože nejsem sebevrah, tak ještě asi tak rok, maximálně dva budu muset počkat. Ono, slyšela jsem o tom, že ten, kdy si jednou toto plemeno pořídí, rozhodně nezůstane u jednoho kousku, ale že by to šlo takhle rychle, to jsem taky netušila :-) Zatím toto plemeno předčilo všechna má nejlepší očekávání, nemůžu se zbavit dojmu, že je dokonalé (tedy alespoň pro mě). Toffee je taková pohodářka, nic ji nerozhodí, na všechno reaguje klidně, s rozvahou, kromě dnů, kdy má  tzv. "blbou" na tak mladičké štěně úžasně reaguje na povely, dokáže zůstat určitou dobu sama, aniž by vyla-no zkrátka, paráda. Někomu by se sice mohlo zdát, že její potřeba pohybu je neúměrně vysoká, ale já to jen vítám - člověk ani nemusí chodit na přihlouplé aerobiky a je ve formě a štíhlý :-) A ještě se u toho nasměje, protože Toffee pořád vymýšlí nějaké lotroviny a nejde jinak, než se tomu smát, když člověk vidí její radost v očích, cože se jí to zase povedlo :-) K jejím posledním kouskům tak patří rozebrání ovčí kůže na nano součástky, vyhrabání obrovského květináče až na kořeny a samozřejmě nemohu zapomenout na požírání různých věcí, které smrdí na 100 honů a panička by velice ocenila, kdyby právě tyto věci byly zahrnuty do kategorie - fádní a nezajímavé :-) Ikdyž právě teď mě nenapadá nic, co by bylo to této kategorie zahrnuto :-)