STEJNĚ JE PRO MĚ KK TO NEJLEPŠÍ PLEMENO
Čas od času mě chytne takový pocit, že všechno je stejně marný a vůbec nejlepší by bylo, mít doma pouze "obyčejného" oříška z útulku a nic nemusela řešit - sledovat, kam se plemeno ubírá, jak se k sobě lidé chovají, řešit výběr chovných zvířat, být kritická ke svým odchovům, snažit se najít ty nejlepší rodiny pro naše odchovy, nervovat se, aby bylo vše ok...atp...
Jenže pak se zadívám na ty naše dvě čtyřnohé, jak lítají po louce, jak si hrajou na zahradě a skáčou u toho jak dva zápasníci v ringu, jak mě ráno v 5 vítají (opravdu kvůli tomu vstanou z pelechu, aby mě štouchla nosem (Tofinka) a vylezla mi na záda (Sidinka) a tak mi daly najevo, že mě rády vidí i v tak odpornou hodinu), jak rychle přiběhnou, když je volám s výrazem-tak co bude?, jak se válí na koberci na zádech a pouští do něj asi tak milion chlupů na centimetr, jak když pijou vodu, je v okruhu 1km od misky potopa na jízdu kánojí, jak si nahlas zívnou, když se nudí, aby se to jako vědělo, jak si umí stoupnout do toho nejblbějšího místa tak, aby překáželi úplně všem a nehnout se milimetr, raději ať na ně spadne knihovna, co třeba právě stěhujete nebo jak se staví v pelechu na hlavu po žrádle, protože jsou tak spoko. :-)
Jde to, nemít je? NE!
.jpg)
