Výstavní dny jsou masakr!!
Asi nikdy se nestanu vyloženým milovníkem výstavních víkendů-po dlouhé době jsme s Tofikem absolvovali výstavu, a to po oba výstavní dny, a musím říct, byla jsem více vyřízená než po stěhování!!!! Bolely mě nohy, záda, hlava-tak buď vážně stárnu rychleji, než si připouštím a nebo je to fakt náročný. Nejenže člověk musí mít tzv. Sitzfleisch, aby useděl to čekání, ale taky počítat s tím, že bude mít po jednom výstavním dni ruce až u kolen ze svého psa, který nutně potřebuje pozdravit všechny psy a lidi celého světa a tahat na všechny strany! K tomu všemu musí dávat pozor, co se děje v kruhu, co se neděje v kruhu, kde jsou ty nejlepší stánky se psími laskominami, kde jsou o dost horší stánky s jídlem pro lidi a s kým by se rád dal do řeči :-) A tak je večer i spolu se psem tak vyřízený, že si říká, proč to vlastně dělá :-D
Naštěstí se to všechno dá zvládnout o dost lépe, pokud se připojí i milí lidé, se kterýma je sranda a kteří celý ten humbuk kolem výstav neberou smrtelně vážně. S něma se daleko lépe snáší všechno výše uvedené!! Chtěla bych tak poděkovat všem, co se nad námi slitovali a dělali nám už někdy společnost, moc děkujeme! Jmenovitě Denisám z Prahy i Zlína a jejich fenkám Savari a Daisy, je to o moc příjemnější, když tam jste s náma a trpíte taky! :-))))))
Těšíme se na další, a nejen výstavní, psí šaškárny!!!!
